Křesťanští Guttenbergové dnes

Rozhovor s P. Michalem Altrichterem

Kniha jako oáza ducha

I při dalším představování křesťanských nakladatelství zůstáváme ještě v Olomouci. Tentokrát zavítáme do nakladatelství Refugium, o němž pár informací poskytl P. Michal Altrichter SJ. Doporučujeme i návštěvu jejich webových stránek (www.refugium.cz), kde se nejen můžete přihlásit k zasílání informací o novinkách e-mailem, ale také poznat opravdu zajímavou a vyváženou grafiku, která knihy tohoto nakladatelství provází.

 Mohl byste čtenářům říct něco málo ke vzniku a historii vašeho nakladatelství? 

Nakladatelství Refugium vzniklo v roce 1995, když se zakládalo v Olomouci Centrum Aletti. Šlo o dlouhodobě připravovaný počin otce kardinála Tomáše Špidlíka, aby podobně jako funguje římské nakladatelství Lípa uvnitř téhož Centra Aletti (tj. instituce pro kulturní život věřících zejména v zemích dřívějšího „Ostbloku“) existovalo i nakladatelství české. Název Refugium znamená útočiště (oáza) a nazvali jsme tak již předtím existující malé vydavatelství jezuitského řádu Societas (Společenství, Tovaryšstvo, rozumí se Ježíšovo), na něž navazujeme. Ročně vychází asi třicet knižních titulů v devíti edičních řadách – za ta léta již pěkná řádka knih. Nakladatelství se podařilo vytvořit ustálenou čtenářskou obec.

Co je cílem vašeho nakladatelství, čemu má sloužit?

Ideově bych řekl, že kniha může sloužit jako oáza ducha, pro odpočinek, inspiraci, ale též při studiu. Jednotlivé ediční řady mají svoje konkrétní cíle. Tak například edice Dílo otce Špidlíka zpřístupňuje kardinálův myšlenkový odkaz. Ediční řada Prameny spirituality zase vyplňuje to, co v českém prostředí pociťujeme stále jako nedostatkové: seznamování čtenářů s klasiky duchovního života napříč staletími. Důležitou řadou je třeba Studie ruského myšlení, která nabízí solidní texty z dílny ruské spirituality (například famózního Ruského poutníka), a to i s rizikem nepochopení, neboť leckdo stále ještě jméno Dostojevskij spojuje spíše s Putinem, coby efekt pod kůži vrostlých neblahých hodin ruštiny ze školních lavic.

Které nově vycházející knihy byste našim čtenářům doporučil?

Třeba sborník vyučujících spirituální teologie na aktuální téma Napomínání bližního (Studijní texty ze spirituální teologie VI.), s čímž si leckdy nevíme rady. Anebo titul od Pavla Evdokimova Žena a spása světa – ve světě oblíbený knižní titul, který o ženě hovoří v širší duchovní souvislosti. Na Vánoce vyjde zajímavý Životopis svatého Mikuláše. Známe jen jeho „čepici a neposlušné čerty“ anebo jsme snad něco zaslechli z legend, ale hlubší čtení o něm postrádáme. Text solidně ukazuje, jak doopravdy měl rád děti. V překladu otce biskupa Josefa Hrdličky vyšly básně anglického jezuity Gerarda Hopkinse, s příznačným názvem Hořící dítě. Dítě je tu plápolající pochodeň života a umocňuje lásku manželů. V publikaci jsou poprvé v českém prostředí představeny mozaiky otce Marka Rupnika.

Které vaše knihy by mohly zaujmout dnešní rodiny?

Určitě by to byla knížečka otce Marka Rupnika Adam a jeho žebro. K realitě rodinného života patří nedostatek peněz: v tom, jak takovou svízel snášet, může nám být příkladem italská světice z dob napoleonských, Anna Marie Taigi – osvědčená pomocnice v tomto „minovém“ poli. Také vyšel životopis slezské světice Hedviky, spojující kulturu Německa, Čech a Polska. Vychovala několik dětí, také sestře našeho Václava II. A pak bych doporučil titul Marie Campatelli, sekretářky otce Špidlíka, Čteme bibli s církevními otci. Při tom názvu mne napadá, že není špatné, pokud si „tatínkové“ v církvi čtou s námi texty Písma.

Četl jste jako malý rád?

Ano, už jako malé dítě. I když jsme chodívali sbírat ostružiny, četl jsem si pod keříkem I. Kanta.

Co by podle vás mohlo dnešním dětem cestu ke knížce usnadnit?

Příklad rodičů, kteří dají přednost poctivé kultuře četby textů před snadnějším vyhledáváním pouze technických údajů na internetu.

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu