Vianneyové dneška – III. díl

Rozhovor s P. Benediktem Jurajem Križanem, O.Carm., převorem olomouckého konventu bratří karmelitánů

Image
P. Benedikt Juraj Križan, O.Carm.

19. 6. 2009 papež Benedikt XVI. slavnostně zahájil jubilejní rok kněží, který se pojí se 150. výročím úmrtí sv. Jana Maria Vianneye. Tento rok má být příležitostí k obnově vědomí důležitosti služebného kněžství mezi věřícími a v první řadě mezi samotnými kněžími. V tomto roce se budou kněží více zamýšlet nad svým posláním a obdarováním, kterým mají pro celou církev být. Náš časopis při této příležitosti nabízí sérii krátkých rozhovorů s kněžími. Chceme přispět k tomu, aby rodiny na kněze více myslely a modlily se za ně.

Jak ovlivnili vaši rodiče a rodina, ve které jste žil, vaše kněžské povolání?

Rodiče mě nepochybně ovlivnili, jak jinak. Jsem jim vděčný za řadu důležitých lidských hodnot, které jsou společné pro každé povolání. Hodně mě ale také ovlivnilo, že jsem vyrůstal v rodině, kde se s kněžským povoláním počítalo jako s něčím samozřejmým. V mé širší rodině byli v době mého dětství čtyři kněží, se kterými jsem se setkával, dva z nich byli pro mne opravdovými kněžskými vzory, které mne hodně ovlivnily v tom, jak žít své kněžství. Oba příbuzní byli přes 40 let misionáři v Jižní Americe. Na důchod se vrátili domů a já jsem se s nimi setkal jako se zralými kněžskými osobnostmi, jasně zacílenými ke svému povolání. Fascinovala mne jejich moudrost, vnitřní svoboda a modlitba, při které jsem je často viděl. Žili uprostřed naší rozvětvené rodiny, účastnili se rodinných setkání, takže jsem měl možnost vidět je hodně zblízka. Proto se jako s naprostou samozřejmostí počítalo s tím, že by mohl i někdo z nás touto cestou jít. Nakonec kromě mne a bratra se vydali touto cestou kněžství ještě dva mí bratranci. Celé své mládí jsem sice směřoval k rodinnému životu, ale pak během vojenské služby přišlo velmi intenzívní a nepřehlédnutelné zavolání jít cestou kněžství a od té doby vím, že je to moje životní cesta, i když si rodinného života nesmírně vážím.

Na co se snažíte zaměřovat při pastoraci rodiny?

Nejsem v tom příliš systematický. Spíš se snažím naslouchat rodinám, impulzům, které od nich přicházejí, čím bych jim mohl pomoci. Ztotožňuji se s názorem, že pastorace rodin začíná při setkáních s mladými. Velmi mi také záleží na vlastní přípravě na svátost manželství. Líbí se mi, že v naší farnosti jsou společenství rodin, která fungují nezávisle na nás kněžích a ve kterých jsou si manželé navzájem pomocí a podporou.
V lednu začínáme v naší farnosti setkávání manželů s názvem Manželské večery, aktivitu, která vychází z protestantského prostředí a která úspěšně probíhá už v několika katolických farnostech. To je rovněž pro mne důležité: vytvořit prostor, který může prospět jako impulz pro růst vztahu v manželství. Občasné akce pro rodiny či manžele mohou pomoci, ale jako hlavní vnímám být k dispozici a mít pro manžele čas pro rozhovor, svátost smíření či modlitbu. V neposlední řadě považuji za důležité se za manžele modlit. Prosím o přímluvu blahoslavené manžele Martinovy, rodiče sv. Terezky, za všechny ty, kteří jdou cestou manželství a rodiny.

Mohou být rodiny vám či ostatním kněžím nějak užitečné? Jak konkrétně?

Jako asi každý kněz znám zblízka několik rodin. Když jsem si je tak procházel, jsou mezi nimi velmi příkladně žijící rodiny, ale také ty, které nesou životní ránu rozchodu či nového nestandardního vztahu. Zůstali mými přáteli, i když vědí o tom, že si vážím hodnoty svátostného manželství. Učí mne to rozumět, jak mohou být některé životní cesty zamotané, kolik hledání a bolesti se za tím skrývá, jak velkým pokušením může být něco lacině odsoudit. Uvědomuji si, že jsem jako kněz a řeholník v nebezpečí, že bych se mohl vzdálit reálnému životu, přestal rozumět lidem a začal jednat podle šablon.

Zkrátka: rodiny nám kněžím mohou pomoci jim porozumět, rozumět jejich každodennosti, že některé situace nemají snadné a standardní řešení, jak se mnohé důležité o rodinách a vztazích nedá vyčíst z knížek, bez osobního setkání. Jak se píše v listu Židům: „Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitosti u Boha.“ (Žid 5,1)

Rodinný život 1/2010

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu