Poradna 4/2017

Dotaz:
Pěkný den, ráda bych se zeptala na více věcí, které však spolu alespoň částečně souvisí. O mandalách jsem četla, že z pohledu církve nejsou dobré, můžou být až nebezpečné. Zajímalo by mě však, jestli se člověk „otevírá“ zlu i tím, že třeba má mandalu pověšenou doma, aniž by dával obrazu hlubší duchovní, ezoterický či podobný rozměr (prostě se mu třeba jen líbí barevnost). Zda je malování mandal nebezpečné třeba pro děti, které vymalují mandalu v rámci nějaké aktivity ve školce. Dále mám ještě dotaz ohledně Hello Kitty. Donesla se ke mně informace, že tuto postavičku nakreslil člověk, který měl nemocnou dcerku (rakovina jazyka?), a že se „zasvětil“ nějakému démonu, když mu pomůže dceru zachránit. Vznikla tak slavná postavička kočky bez úst. A podle některých je i tato postavička nebezpečná. Jak to chápat? Je nebezpečné (z hlediska otevření se zlu) dětem dát předmět (balon, omalovánku, povlečení, triko…) s tímto obrázkem? Ještě by mě zajímalo téma jógy, proč je nebezpečné cvičení jógy, když nebudu třeba vyznávat nějaké energie apod., ale pouze cvičit kvůli třeba špatným zádům? Jsou všichni lidé východních náboženství, kteří cvičí jógu, malují mandaly, zatraceni? Nějak tomu nerozumím, přece by Bůh nedopustil zatracení tolika lidí jen kvůli nějakému malování, ne? Ráda bych si tyto věci objasnila, protože nevím, jak třeba argumentovat ostatním lidem. Moc děkuji! Veronika

Na otázku odpovídá MUDr. Jitka Krausová, bývalá psychiatrička, nyní pastorální terapeutka

Milá paní Veroniko,
Váš dotaz byl obsáhlejší a týkal se více věcí. Nelze odpovídat podrobně na všechny. Takže k mandalám. Mandala je pojem z náboženské terminologie hinduismu a buddhismu, zejména tibetského buddhismu. Jde o kruh, kruhový obraz malovaný, vysypávaný barevným pískem apod., symbolizující kosmos, člověka, jednotu všeho, často i božstvo. Tvorba mandaly je kultický proces a mandala slouží jako pomůcka k meditaci. Ovšem dnes (v praxi od Junga) se mandala pokládá za nějaký všeobecný náboženský, kulturní a psychologický symbol a je hojně využívána v alternativních proudech spirituality a léčení, také v psychoterapii, v arteterapii a v poslední době i v pedagogice. Většinou se tu už nemluví o božstvu, ale o archetypu, nevědomí a člověk sám vloží do obrazu nějakou sílu, energii a opět ji čerpá, či použije jako prostředek k navození kontaktu s anděly atd. Lze tedy mandaly používat různě. Jestliže vyzdobím byt skutečnou mandalou jen pro krásu barev, je otázkou, proč používám jako křesťan prostředek z jiného náboženství. Pověsil bych si třeba krásný obraz boha Kršny nebo krásné kaligrafické vyznání islámské víry? To asi ne, tam je to jasné, aspoň doufám.

Otevření se zlu? Myslím, že především se otevíráme určité vlažnosti a náboženské uniformitě, náboženské samoobsluze, oslabujeme svou identitu křesťana – a to je špatně. To je hlavní nebezpečí! Nemyslím si, že nevědomé vymalování mandaly samo o sobě něco způsobí nevinnému člověku nebo věřícímu křesťanu (jiní by se mnou ale nesouhlasili), snad pokud nejde vysloveně o kulticky vytvářený obrazec, jak je dělají tibetští mniši u nás. To už ale nevědomě snad nelze udělat. A samozřejmě něco jiného než mandaly jsou kruhové obrazce – rozety jako gotická okna v chrámech, nebo také zcela nenáboženské kruhové obrazy květin apod., i když pro byznys jsou označované mylně také za mandaly. Antistresové omalovánky mohou být velmi různorodé, není třeba používat mandaly. Jinak doporučuji hledat krásu ve stvoření a v naší kultuře i náboženství. Většinou víme tak malinko o svém vlastním duchovním domově a jeho pokladech.

Na jógu jsou různé názory od vynikajícího prostředku ke zdraví a harmonii až po bránu zla a svázanosti. Pro obojí je dostatek příkladů a také příkladů, kdy skrze jógu začala cesta ke křesťanství. Jóga je vlastně způsob askeze v oblasti východních náboženství Indie, který tam má své místo v náboženském celku. Systémy mentální jógy jsou naprosto jasně spjaty s náboženstvím a filosofií, a pro křesťana tedy nepřijatelné, včetně opakování manter – většinou modliteb k božstvům nebo zkratek náboženského názoru. Hathajóga = tělesná jóga = cvičení je v tomto systému pouhá průprava k dalšímu. Samotné cvičení (a samozřejmě cvičené dobře) s vědomím, že využívám pouze techniku a nic dalšího, může být dobré. Ostatně mnoho rehabilitačních cviků je z jógy odvozeno. Dlouhá staletí zkušenosti se tu odrazila. Ovšem je prakticky obtížné vypreparovat jógu z ostatního, z filosofie, duchovního pozadí, a tak může cvičení vést ke sklouznutí jinam nebo ke svéráznému synkretismu (směsi) křesťanství a náboženství Indie, upraveného pro Evropana a jeho sebestřednost (cílem není vyvanutí, ale lepší znovuzrození). To vidíme často. Existoval proto i spolek křesťanské jógy, pokud vím, už není.

Vaše otázka, zda jsou všichni lidé východních náboženství, kteří cvičí jógu, malují mandaly, ztraceni, si opravdu zaslouží odpověď. Jóga i mandala jsou jen jedny z více projevů náboženství (jako u nás uctívání náboženských obrazů, znamení kříže atd.), ve kterých jde podstatně o jiné – o otázku božství, bohů, Boha atd. Důležitá je proto otázka, zda jsou snad všichni lidé vyznávající východní náboženství zatraceni. Zde bychom si měli připomenout katolické stanovisko: Náboženství si nejsou rovna, nejsou to „jen různé cesty k Bohu a židovství a křesťanství je jedno z nich“, jak je dnes módní si myslet i s tím, že je jedno, co si člověk sám vybere, co mu sedí. Ne! Jsou náboženství jako lidské cesty k Bohu a „katolická církev neodmítá nic, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté. Jsou nezřídka odrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“ (dokument Nostra aetate) Tato náboženství obsahují různé prvky pravdy o Bohu-Stvořiteli, Otci všech lidí, i předobrazy Spasitele, obsahují více či méně pravdy a dobra, ale také více či méně nánosy pověr, modlářství, mnohobožství, vliv Zlého atd. I v nich, kde je víra v jednoho Boha třeba skryta až za vším, mohou lidé žít dobře a zbožně. Ale zjevené náboženství – to, kdy se sám Bůh sklonil a zjevil lidem – je náboženství Starého zákona a v plnosti křesťanství. „Kristus je cesta, pravda a život (Jan l4,6), v Něm lidé nalézají plnost náboženského života a skrze Něho Bůh všechno smířil se sebou.“ (Nostra aetate) On je jediný prostředník spásy pro všechny, i pro ty, kdo v dobrém svědomí žijí podle jiného náboženství. Skrze Něho a pro Něho dostávají potřebné milosti k životu i pohané, pokud se z mnoha důvodů nemohou obrátit ke křesťanství (nemožnost přístupu, neschopnost pochopit, daná často i historií). Bůh soudí, rozlišuje srdce každého zvlášť, On jediný. Nemusíme se bát, ale všichni jsme povinni hledat pravdu a podle poznané pravdy žít (i když se nám třeba nehodí tzv. do krámu).

Aféru s Hello Kitty považuji za nesmysl, nahrávající Zlému jako každý nadměrný strach, měnící křesťanství z kristocentrismu na satanocentrismus. O koho nám vůbec jde? Ano, Zlému se otevíráme, jsou jakési brány jako okultismus, magie, často drogy, ale také – neodpuštění!!! A také zahrávání si s Bohem jako pouze prostředkem pro naše dobro, jak já ho chci. Je i modloslužba svému já, tomu, co mně se chce a líbí. „Jáismus“ je často skutečná víra, která vede i ke vstupu do výše uvedených bran. Proti té bojujme. Křesťanství je vztah ke Kristu Bohočlověku jako základní a hlavní vztah života; vztah, podle něhož se snažíme žít. To nám pomůže i hodnotit.

 

2017 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu