Já skutkuji, ty skutkuješ aneb proč skutky milosrdenství? (II. díl)

MUDr. Jitka Krausová | zasvěcená panna, bývalá psychiatrička, nyní pastorální terapeutka na Centru pro rodinný život olomouckého arcibiskupství

Jste zraněni? Chcete být uzdraveni? Ano? Dnes často toužíme po uzdravení všech našich zranění – nejlépe rychle a jednou provždy, zázračně, aby už vůbec jakoby nebyla. Jenže to neladí ani s realitou, ani s Kristem, jenž má rány i na oslaveném Těle! Jediné opravdu uzdravené rány křesťana jsou ty, které jsou proměněné. I uzdravené, proměněné rány mohou někdy bolet jako jizvy. Hlavně jsou ale zdrojem uzdravení dál, ať přirozeně jako pomoc a soucit toho, kdo opravdu zná bolest, nebo i nadpřirozeně ve spojení s ranami Krista. Všichni jsme lidé zranění a vždy budeme zraňováni a zároveň všichni jsme a budeme zraňujícími. Sorry. V tomto světě nelze žít bez zranění, bez bolesti. Kdo nechce být zraněn, nesmí vlastně žít a už vůbec ne milovat. Některá zranění jsou nutná a naopak nezranit může být hříchem (představa, že děti lze vychovat bez frustrace a zranění, je proto nejen směšná, ale v hluboké podstatě nekřesťanská…). I Ježíš zranil svou matku a pěstouna.

Jsme ovšem také lidé, kteří nejen touží po uzdravení, ale byli, jsou a budou uzdravováni. Obvykle to není jen jednorázová záležitost. Život je děj a řetěz. Boží milosrdenství uzdravuje nás. Naše milosrdenství uzdravuje ty, jimž je projevováno. A skrze milosrdenství, které projevujeme druhým, jsme uzdravováni my sami. Je to fakt i příslib.

V Písmu jsou o tom nádherné verše. Vizte Izajáše 58.  kapitolu, verše 7–12. Prosím, přečtěte si. Jsou tu přislíbení milosrdným: „… Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána… tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ,Tu jsem!‘… vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne… Hospodin tě povede neustále… nazvou tě tím, kdo zazdívá trhliny.“ Tato nádherná cesta uzdravení skrze milosrdenství je stále platná, nepodléhající módě. „Rada vašeho lékaře: pravidelná chůze po ní prospívá zdraví duše.“ :) Milosrdenství také urychluje duchovní pokrok, je jakýmsi jeho katalyzátorem.

Toužím po uzdravení? A co tento recept? Není příliš pomalý a těžký?
Vidím v něm i proměnění svých ran ve spojení s Kristovými ranami (a s ranami Srdce jeho Matky s ním spojeného)?

Komu máme prokazovat milosrdenství?

brana 1Nejde mi teď o diskuse jednotlivých případů, ale o něco jiného. Stojím jakoby v kříži milosrdenství. Horní rameno znamená přijímání Božího milosrdenství (a možná může představovat i naše milosrdenství vůči těm, kdo už odešli na věčnost). Horizontální rameno je milosrdenství vůči bližním. Levé rameno znamená blízké lidi, pravé vzdálené. Dolní rameno kotví v realitě a znamená také milosrdenství vůči zvířatům a všemu stvoření. Ve zkřížení uprostřed je pak naše srdce; máme být milosrdní i vůči sobě samým. A kříž proto, že milosrdenství samo je často křížem, něčím těžkým, co kříží přinejmenším naše představy.

Náš kříž může být deformován, některé rameno chybí nebo je jen pahýlek nebo je naopak chorobně zbytnělé. Někdy se pak kříži už ani nepodobá. Jak to? Třeba je někdo zcela obětavý, roztrhal by se pro druhé, ale rodina trpí jeho nezájmem (dospělé děti takových angažovaných křesťanů jsem viděla mnohokrát; typický povzdech: „kdybych byla bezdomovec, tak by si mne všiml“). V Písmu se varuje „nebýt netečný ke své krvi“. Jiní zase vše pro rodinu a vzdálení bratři a sestry pro ně jakoby neexistují, vždy se najde důvod, proč pomoc „nemá cenu a smysl“. Takové milé naše ghettíčko, kde se známe a jen tam si pomáháme. Anebo je místo kříže kůl, člověk dává milosrdenství pejskům, tak vděčným – na rozdíl od lidí… Naopak jiný nepovažuje krutost ke zvířatům za hřích. Pozor! Bůh si všímá v Písmu i trápení vola a ptáčete. (Co asi pak průmyslový chov zvířat a jatka před jeho očima?) Kříž může být také na první pohled zdánlivě v pořádku, ale uprostřed je díra. Takový člověk je nemilosrdný k sobě samému, nic si neodpustí, nic si nedopřeje. Co platí pro druhé, neplatí pro něj. Jako by měl Bůh zvlášť přísné zákony jen pro něj, on se neřadí k druhým. Často je to druh obrácené pýchy.

Jaký je můj kříž? Není deformovaný? Nepotřebuje opravu? Nejsem „netečný ke své krvi“ (k manželce/ovi, dětem, rodičům atd.)? Co ostatní ramena?
Příště se podíváme, kdo je autorem skutků milosrdenství a co vlastně znamenají.

 

2020 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu