Otevřená náruč

Děkujeme rodině, která se v následujícím příspěvku dělí o své prožívání homosexuální orientace syna. I jemu patří dík za otevřenost a ochotu.

Svědectví rodiny

Jsme věřící rodina se dvěma dospívajícími dětmi, dcerou a synem ve věku 15 a 17 let.
Homosexualitu jsme vždy vnímali jako jinou sexuální orientaci, která se prostě stane… kterou si nikdo nevybere a která všechny přítomné zaskočí, překvapí a se kterou se všichni zúčastnění musí vyrovnat. Byli jsme rádi, že tohle nemusíme řešit a nějakým způsobem se tímto tématem zabývat.

Jelikož náš názor na homosexualitu nebyl nikdy nijak zvlášť krajně vyhraněný, nemuseli jsme procházet zásadní změnou názorů, ale samozřejmě jsme hledali pochopení, vysvětlení, přijetí…
Se svými dětmi jsme se vždy snažili o vřelý, otevřený a láskyplný vztah, ale po synově „vyznání“ jsme měli větší potřebu s ním mluvit, zatímco on potřebu mluvit s námi a něco vysvětlovat neměl téměř žádnou. Byl smutný, uzavřený, zamlklý. V té době jsme se o něj báli nejvíc. S odstupem dvou let se náš vztah vrátil zase do normálu a jsme za to velice vděční.
Naštěstí jsme všichni tuto situaci přijali s pochopením, ale bylo hodně náročné a zdlouhavé se s tímto vyrovnat.
Zcela jistě bylo těžké zjištění, že to, co je pro něj přirozené, je ve společnosti přijímáno s nepochopením, předsudky a opovržením. Moc mě mrzí, že nabyl dojmu, že v církvi nemá své místo, nemůže být sám sebou, že ho ostatní věřící odsoudí a že ho vlastně ani Kristus nemiluje, a raději se nyní od Boha vzdálil.
Myslím, že na začlenění homosexuálních osob do naší společnosti chybí trocha tolerance, vcítění se, lásky a pochopení. Tito lidé musí projevit své dobré charakterové vlastnosti, zvláštní schopnosti nebo dovednosti mnohem intenzivněji než kdokoliv jiný, aby byli společností přijati.
Cítili jsme, jak se nám syn vzdaluje, a jako velmi důležitou jsme vnímali nutnost jeho pochopení naší lásky vůči němu.
Moc bychom si přáli, aby z našeho syna dorostl šťastný, spokojený, vyrovnaný člověk s pevným ukotvením v životě. Pevně věříme, že Pán Bůh s ním má v životě nějaký plán, cestu, po které by měl jít. Moc toužíme, aby tuto cestu hledal, našel a šel po ní, i když asi vždy nebude úplně jednoduchá.
Moc bychom mu přáli, aby se v životě nesetkával s odsuzováním, ale s pochopením u lidí, aby došel dobré pověsti a uznání. A také aby po naplněném životě jednou stanul před Bohem a dostalo se mu otevřené Otcovy náruče a přijetí.

 

Svědectví syna

Je mi 17 let a studuji gymnázium.
Během 13. roku jsem začal zjišťovat svoji odlišnou sexuální orientaci.
Vnitřní boj jsem ani neprožíval, ale musel jsem tento fakt přijmout sám v sobě a potom jsem nevěděl, jak to sdělím svému okolí.
Společností se cítím být přijímaný dobře, mé okolí si cení více dobrých charakterových vlastností než sexuální orientace.
Nyní cítím, že se můj život obejde bez dětí, ale není pro mě představitelné žít v životě sám bez partnera.
O homosexualitě jsem se informoval.
Před zjištěním své orientace jsem nikoho takového neznal a potom jsem nikoho za účelem popovídat si nevyhledal.
Nyní jsou pro mě nejtěžší normální problémy všedního života.
S rodiči mám dobrý vztah, někdy by mohl být lepší. :)
Přál bych si dostudovat gympl, potom možná na vysokou studovat filosofii nebo psychologii a jednou chci mít vlastní kavárnu.

okenko

2019 © Centrum pro rodinný život Olomouc | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu