Diamantová babička

„Dneska večer malá vytáhla poslední číslo časopisu RŽ a vykouklo na mě i téma pro další číslo,“ napsala nám naše čtenářka Pavla Filová.

Někde jsem četla, že jedním z důvodů mezigeneračních konfliktů bývá, že nás stáří dráždí svou pomalostí, zevnějškem a zdánlivou neschopností. Z mého pohledu tyto tři věci spíš tajně obdivuju a naší prababičce tiše závidím.

diamantova Jako dítě jsem zažila obě babičky a oba dědečky a všechny radosti s nimi spojené jako prázdniny na venkově, vyprávění pohádek, výlety vláčkem… Naše malé děti zažívají i dvě prababičky a jedna bydlí dokonce s námi v domečku přes dvůr. Je jí devadesát šest let, špatně vidí i slyší, ale jinak je zcela soběstačná.

Její pomalost je obdivuhodná. Nespěchá, nesnaží se pořád něco dohnat, nemluví stále o tom, že nestíhá, na naší nové houpačce se ráda a dlouho houpe a nemá výčitky, že jí během té doby něco uteče.

Její tvář je krásná, bílé husté vlasy splývají po dokonalých vráskách. Neřeší odrůstající melír, oprýskaný lak na nehtech, kila navíc, je spokojená sama se sebou.

Je schopná. Dokáže i krkolomné kousky jako tajně vylézt na půdu nebo sejít do sklepa. Střádá absolutně nepotřebné věci. A když hlídá spící miminko, je to jako by střežila nejcennější diamant.

Jsem si vědoma, že mezigenerační vztahy jsou různě komplikované, ale pro mě vždy byly a jsou hodně obohacující.

text i foto: Pavla Filová

2018 © Centrum pro rodinný život Olomouci | Všechna práva vyhrazena | www.rodinnyzivot.eu